Jak se věci mají, aneb není pomoc jako pomoc ...
Všechny Vás na tomto místě zdravím a děkuji Vám za Vaši
podporu, kterou mi zachováváte. Věřím, že tento článek dočtete až dokonce. Tuto
zprávu jsem se rozhodl napsat především proto, abych uvedl na pravou míru, jak
se to má s výstavbou domu a jak se věci mají.
Výstavba domu byla zahájena před mým návratem domů
z nemocnice. První myšlenka byla postavit dům pro mě, kde bych žil se svou
přítelkyní, současnou kamarádkou, která by se o mě starala a žila tam se mnou.
Dále aby byl dům co nejvhodněji konstruován pro potřeby vozíčkáře a manipulaci
se mnou. Hnací silou pro stavbu domu bylo vědomí, abych se měl kam vrátit a kde
bych mohl se svým zdravotním stavem žít. To bylo to prioritní. Nápad se to zdál
zpočátku dobrý. Situace se však diametrálně změnila. Přítelkyně se se mnou
rozešla, a já chtěl domů k rodičům. Rozhodl jsem se stavbu pozastavit, vybavit
si plně obývací pokoj v bydlišti mých rodičů a přehodnotit celou situaci. Zhodnotil
jsem to jako nejlepší momentální vhodné řešení jak pro mě, tak pro celou mou
rodinu.
Nyní bych se chtěl věnovat informacím, týkajících se
stavby domu. Finance na dům byly použity z mého odškodnění za úrazové
pojištění. Ze sbírkového účtu nešla na
stavbu domu ani koruna, což si můžete ověřit na mých stránkách, případně u
zřizovatele mého sbírkového účtu - Obce Kamenec u Poličky (dostaly se ke mě
informace, že se mnoho lidí domnívá, že byly na stavbu použity právě tyto peníze).
Všichni lidé, kteří spolupracovali na projektu, až po střechu, to dělali
s vědomím pomoci mi, abych se mohl vrátit domů. Většina to dělala
dobrovolně a bez nároku na honorář. Tímto Vám všem patří ještě jednou velké
díky. Dům měl sloužit mě, ale situace se změnila a já si spokojeně a šťastně
žiji u svých rodičů, kde mi nic nechybí a plně mi to zde vyhovuje.
Rozhodl jsem se, že rozestavěný dům nechci pro své
bydlení a pro svoji budoucnost. Racionálně jsem zvážil, že by pro mě bylo
nepraktické žit odděleně od rodiny, od svého zázemí, které plně vyhovuje nejen
mě, ale také mé rodině a lidem, kteří o mě pečují. Na dostavbu by bylo potřeba
financí, kterými nedisponuji a nechci zadlužit své rodiče, ani příbuzné do
budoucna.
Rozhodl jsem se tedy prodat tento dům. Uvažoval jsem, že
bych byl nejraději, aby dům zůstal v rodině (pokud by se toto nepodařilo,
nabídl bych ho veřejnosti). Po zvážení
všech okolností se můj bratr rozhodl dům koupit. Pokud by si práci vykonanou
pro mě někteří účtovali, můj bratr je ochoten se s těmito vyrovnat. Tímto bych
chtěl poděkovat všem, kteří se zúčastnili na výstavbě domu, ještě v době,
kdy byl stavěn pro mou osobu. Dům bude dostavěn. Moje rodina bude spokojená, že
nepřišla i jejich práce vniveč, že dům slouží někomu, kdo zázemí potřebuje pro
svůj život, a já budu spokojený, že jsem pomohl svému bratrovi a rodičům,
protože jinak to v mých silách není. Pomoc přijímám jenom od nich a teď
jim to můžu vrátit. Není totiž pomoc jako pomoc.
Teď bych rád zmínil i další součásti mého života. Po
zdravotní a pečovatelské stránce mě drží při životě moje celá rodina, a
jmenovitě moji andělé: Pavlína Telecká, Monika Schauerová, Líba Sionová, Stáňa
Němcová a Anička Kolářová. Dále nemohu zapomenout na svoji tetičku Blanku
Volfovou, jejíž vůle a odhodlání mi pomoci mě postavit mě na nohy je
stále přetrvávající, a já ji obdivuji, s jakým nadšením a zápalem vše pro
mě dělá.
A takto se věci mají.