Ahoj Tome, jednou jsem přišla domů ze školy a na stole ležel vytisknutý papír s tvým příběhem (přivezl si ho táta z práce, chvíli si s ním prý pracoval na Nové vsi). Od té doby, co jsem ho přečetla, si na Tebe často jen tak z ničeho nic vzpomenu. Možná je to proto, že i můj taťka (tvrdej to chlap) měl slzy na krajíčku. Říkal že si super, pohodovej, šikovnej chlap. Doufám a moc Ti přeju, aby bylo lépe a lépe. Myslím na Tebe. Snad Ti to dodá trochu síly.